Úvod do ekonomie (Mirošníková)

30.05.2011 20:21

 

  1. Úvod do ekonomie

 

  • Ekonomie studuje chování jednotlivců, je to věda o lidském chování a společenské realitě

  • Ekonomie je věda společenská a využívá poznatků psychologie, sociologie, demografie, hospodářského zeměpisu, historie, marketingu, managementu, práva, politiky, filozofie a etiky. Dále pak poznatky z matematiky a statistiky.

  • Základním předpokladem, ze kterého ekonomie vychází, je předpoklad racionálního chování člověka a jeho volba prostředků k dosažení cílů, maximalizování svého užitku a minimalizování svých nákladů.

  • Ekonomii dělíme na mikroekonomii – ekonomický subjekt (firma, banka atd.) a makroekonomii – ekonomie státu

 

Vzácnost – to co nemůžeme mít kdykoliv v jakémkoliv množství, je pro nás vzácné. Omezené jsou přírodní zdroje i produkty lidské práce (statky a služby), aby mohli lidé vyrábět, musí vynakládat svůj čas a i ten je vzácný. Zákon ekonomie času říká, že lidé musí svůj čas šetřit a snažit se v kratším čase dosáhnout stejné produkce nebo ve stejném čase dosáhnout produkce vyšší, čemuž se říká zvyšování produktivity práce.

 

Výrobní faktory – práce, přírodní zdroje – především půda, kapitál (někteří ekonomové se v poslední době přiklání k názoru, že čtvrtým výrobním faktorem jsou informace – know-how, software, mají svojí cenu, ale ta je kolísavá, rychle zastarává, neplatí čím více, tím lépe apod.)

  • Práce – cílevědomá lidská činnost vytvářející statky a služby, za práci je motivace ve formě mzdy – nominální – to co si člověk vydělá, příjem a pro firmu nutný náklad, vyjadřuje se v penězích, mzda reálná – vyjadřuje to, co si za mzdu nominální zaměstnej může zakoupit a má eliminovat vliv znehodnocení peněz tzn.inflaci. Mzdu ovlivňuje kvalifikace, poptávka po určitém druhu práce na trhu práce, tržní úspěšnost práce.

  • Přírodní zdroje, půda – vzácný zdroj, vlastník půdy je vlastně monopol, může si diktovat podmínky prodeje či nájmu.

  • Kapitál – peníze, které přinášejí další peníze, má dvě ceny – úrok a zisk

 

Hranice výrobních možností - je-li dáno množství a kvalita výrobních faktorů, kterými společnost disponuje, a jsou-li dány způsoby jejich používání (technologie), pak existuje hranice výstupů, kterou není možno za daných podmínek překonat. Množina maximálních výstupů ekonomiky za výše uvedených předpokladů se nazývá hranice výrobních možností.

 

Dělba práce - průvodním jevem provázejícím vynakládání výrobního faktoru práce je dělba práce. Svými důsledky bezprostředně ovlivňuje produktivitu vynakládané práce a výroby vůbec. Dělba práce je projevem společenského charakteru výroby. Člověk vynakládá práci proto, aby získal statky potřebné k uspokojování potřeb. I pokud práci vynakládá izolovaně, vynakládá ji v rámci společnosti a daných hospodářských poměrů. K uspokojování potřeb používá i statků vyráběných jinými výrobci (někdy výlučně takových statků), stejně jako statky jím vyráběné spotřebovávají i jiní

Dělbu práce můžeme rozčlenit do čtyř skupin:

1) Přirozená dělba práce historicky první forma spočívající v rozdělení pracovních činností podle osobních přirozených dispozic. Cílem je efektivnější práce (muži loví, ženy dělají ostatní méně náročné práce, které již muži po lovu nemuseli vykonávat).
2) Společenská dělba práce funguje na stejném principu jako přirozená dělba. Došlo k ní později rozdělením na zemědělce a pastevce. Oddělení řemesel, obchodu od výroby. Zvyšuje se efektivnost tím, že každý výrobce se může specializovat v souladu se svými individuálními schopnostmi.
3) Dělba práce v pracovních operacích další vývoj založený na technickém rozvoji. Vznikla s manufakturní výrobou. Spočívá v tom, že jeden dělník se specializuje pouze na jednu činnost.
4) Mezinárodní dělba práce posouzení z hlediska územního. Působí i přírodní a klimatické podmínky

 

Náklady příležitosti (alternativní náklady) - nejlepší jiný možný užitek získatelný z použitých výrobních faktorů, zdrojů Též označované jako náklady obětované příležitosti, oportunitní náklady nebo implicitní náklady. Např. rozhodne-li se občan podnikat, pak alternativními náklady jeho práce jsou obvykle možné mzdy, které by obdržel, kdyby zůstal zaměstnancem. Rozhodne-li se k podnikání použít např. vlastní pole, pak jsou alternativními náklady pole nájmy, které by získal, kdyby pole pronajmul.

Ekonomický koloběh (koloběh tržní ekonomiky)

 

 

Trh a stát

Definice trhu

Uspořádání, při kterém na sebe vzájemně působí prodávající a kupující, což vede ke stanovení cen a množství komodity (oblast ekonomiky, ve které dochází k výměně činností mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím směny zboží).

 

Typy trhů

Podle územního hlediska

1) trh místní - jedna z prvních forem trhu, která se vztahuje bezprostředně k určitému místu (jarmark, městský trh)

2) trh národní - rozumí se trh v rámci státního celku
3) trh světový - je projevem skutečnosti, že autonomie národních trhů je jen částečná.

 

Podle počtu zboží, které na trhu sledujeme

1) trh dílčí - je trhem, na kterém se prodává a kupuje určitý druh zboží

2) trh agregátní - je trh veškerého zboží

 

Podle předmětu koupě a prodeje

1) trh výrobních faktorů - půda, práce, kapitál

2) trh produktů - výrobky a služby

3) trh peněz 

Význam a funkce trhu

Základní otázky ekonomického života jsou Co?, Jak?, Pro koho?. Na tyto otázky hledá odpovědi trh.

- Co? - určuje konkurence na straně poptávky. Spotřebitelé mají k dispozici peněžní hlasy. Tím, co koupí a co nekoupí, rozhodují o tom, co se vyrábět bude a co ne.

- Jak? - určuje konkurence na straně nabídky. Soutěž mezi výrobci rozhoduje o tom, za kolik

se bude vyrábět, v jaké kvalitě a na jaké úrovni.

- Pro koho? - určují důchody, které se formují na trhu výrobních faktorů (mzdy, renty, úroky).

Tržní subjekty

Rozlišujeme tři základní subjekty trhu

1) Domácnosti - přicházejí na trh za účelem uspokojení potřeb. Vystupují jako kupující na trhu výrobků a služeb a jako prodávající na trhu výrobních faktorů, aby za příjmy z prodeje výrobních faktorů mohli nakupovat výrobky a služby pro svoji spotřebu.
2) Firmy - subjekty vyrábějí za účelem prodeje. Na trhu výrobků a služeb vystupují jako prodávající. Za utržené peníze nakupují výrobní faktory za účelem opakování výroby. Jejich cílem je maximalizace zisku.
3) Stát (vláda) - stát vstupuje na trh s (hlavním) cílem ovlivnit jej, modifikovat jeho působení, odstranit některé jeho negativní dopady na ekonomiku a jeho pozitivní vliv naopak stimulovat.

 

Ekonomické systémy:

1) Zvykový systém v tradičních společnostech - vychází z historie, zvyků a tradic. Některé

otázky výměny činnosti řeší pouze podle zvyku a tradice.

2) Příkazová ekonomika - ekonomika, kde vláda plně rozhoduje o výrobě a rozdělování. Princip spočívá v tom, že vláda předepisuje, co se bude vyrábět a spotřebovávat. Může být diktátorská, nebo i demokratická.

3) Tržní ekonomika - základní otázky ekonomického života jsou určovány systémem cen, trhů a zisků. Firmy vyrábějí statky, které poskytují nejvyšší zisky (Co?), technikami s nejnižšími náklady (Jak?) a spotřeba je určována rozhodnutími, jak utratit mzdy a důchody vytvořené prací nebo majetkem (Pro koho?).

4) Smíšená ekonomika - obsahuje prvky trhu, příkazů i zvyků. Je určitým kompromisem mezi přístupy k ekonomice.

 

 

—————

Zpět