Manažerské účetnictví (Helešicová)

13.09.2010 11:20

Studijní předmět: Finanční management II.

Téma: Manažerské účetnictví

 

 

 

Úvod

Manažerské účetnictví se zabývá poskytováním ekonomických informací, které potřebuje vedení podniku pro rozhodování a kontrolu ekonomického vývoje. Jde o soubor různorodých informacích pro efektivní řízení v rámci daného podniku. Do této části podnikového účetnictví patří zejména:

  • Použití různých modelů pro zobrazení interních ekonomických informací

  • Kalkulace vlastních a úplných nákladů výkonu

  • Soustava rozpočtů a finančních plánů

  • Vnitřní kontrola a různé (zejména nákladové či finanční) propočty

  • Řešení různých typů rozhodovacích úloh krátkodobého nebo dlouhodobého charakteru

 

Současné manažerské účetnictví poskytuje některé informace i pro finanční účetnictví, zejména pro účely ocenění dlouhodobého majetku a zásob vytvářených vlastních činností.

 

Informace získané v manažerském účetnictví poskytuje některé informace i pro finanční účetnictví, zejména pro účely ocenění dlouhodobého majetku a zásob vytvářených vlastní činností.

Informace získané v manažerském účetnictví jsou přednostně (resp.výlučně) určeny pro vedení určitého podnikatelského subjektu. Pomáhají předvídat vývoj (budoucnost) a slouží k hodnocení správnosti dříve přijatých rozhodnutí.

Informace manažerského účetnictví nevyjadřují jen danou skutečnost,ale i skutečnost upravenou určitým způsobem (i odhadem), protože mají sloužit pro plánování a rozhodování o příslušných jevech v budoucnosti, např. při vypracování rozpočtů nákladů. Nemohou být tudíž tak přesné (či srovnatelné) jako informace získané z finančního účetnictví.

 

Základní úkoly manažerského účetnictví

Na základě celkového pojetí manažerského účetnictví můžeme konstatovat tyto jeho základní úkoly (funkce)

1.Podávat informace

  • O struktuře nákladů (případně i výnosů),a to zejména:

  • V druhovém členění

  • V účelovém členění

 

O výkonech, a to jak v naturálním, tak i hodnotovém vyjádření

O útvarech, zejména pak o nákladech vznikajících v daném útvaru

 

2. Zajišťovat informace pro výkonové a odpovědnostní účetnictví:

  • Z hlediska výkonového zabezpečovat tvorbu systému kalkulací, který obsahuje jednak údaje o minulosti (výsledné kalkulace), ale i o budoucnosti (předběžné kalkulace)

  • Z hlediska odpovědnostního vytvářet soustavu ekonomických plánů a rozpočtů ve vazbě na organizační, resp.ekonomickou strukturu podniku

 

3. Metodicky zajišťovat sestavení dílčích a celkových podnikových plánů a rozpočtů, a to zejména v podobě plánované výsledovky, rozvahy a výkazu o peněžních tocích.

 

4. Zajišťovat běžnou kontrolu nákladů-zejména pak s využitím metody standardních nákladů nebo normové metody.

5. Poskytovat informace pro řešení různých typů rozhodovacích úloh(cenových, investičních a dalších).

 

Pro systém manažerského účetnictví vyplývají z rozdílů mezi hodnotovým a finančním pojetí nákladů tyto základní poznatky:

  • Při použití hodnotového pojetí je možné (dokonce i nutné) zahrnovat do nákladů i tzv. kalkulační náklady (neuváděné ve finančním účetnictví), zejména

  • kalkulační odpisy dlouhodobého majetku

  • kalkulační úroky z vlastního nebo cizího kapitálu

  • kalkulační rizika

  • kalkulační mzda podnikatele

  • kalkulační nájemné

spotřebované nebo využité ekonomické zdroje se neoceňují na bázi historických nákladů pořízení, ale na úrovni cen, které odpovídají jejich věcné reprodukci (viz reprodukční pořizovací cena ve finančním účetnictví).

 

Hospodárnost a efektivnost –klíčové pojmy manažerského účetnictví

Vynaložení nákladů v rámci jednotlivých aktivit podniku podléhá v manažerském účetnictví těmto kritériím:

  • kritérium hospodárnosti: je kritériem racionality vynakládání a spotřeby ekonomických zdrojů a projevuje se ve dvou formách:

+ forma úspornosti

+forma výtěžnosti

  • kritérium efektivnosti (ekonomické účinnosti) :efektivnost vyjadřuje míru ekonomického zhodnocení vynaložených nákladů a měří se vztahem mezi získaným ekonomickým prospěchem a rozsahem vynaložených nákladů.

Výchozím kritériem vyjadřující racionalitu při vynakládání ekonomických zdrojů je hospodárnost,vyjadřuje takový průběh nákladů podniku, při kterém se dosahuje žádoucích výstupů s co nejmenším vynaložením zdrojů.

Forma úspornosti spočívá v tom, že předem stanovený objem výkonů je dosažen s co nejnižším vynaložením ekonomických zdrojů – úspornost se tedy projevuje jako reálné snížená absolutní výše nákladů na daný objem výkonů.

Formy výtěžnosti se dosahuje v případě, kdy se řízení zaměřuje na maximalizaci objemu provedených výkonů při konstantním vynaložení ekonomických zdrojů- jde tedy o maximalizaci účinků, která se projevuje relativním snížením nákladů.

 

Klasifikace nákladů v manažerském účetnictví

Náklady lze v podmínkách manažerského účetnictví klasifikovat podle různých hledisek a do různých skupin:

a) podle druhů vynaložených ekonomických zdrojů(druhové členění)

b) podle bezprostředního účelu jejich vynaložení (účelové členění)

c) podle jejich závislosti na změnách v rozsahu aktivit (objemu )výkonu

d) z hlediska potřeb rozhodování

 

Druhové členění nákladů

Druhové členění nákladů odpovídá peněžně vyjádřené struktuře a výši primárních ekonomických zdrojů vynaložených na určité vstupy a je pro ně charakteristické, že se jedná o náklady externí a prvotní.

V druhovém členění se nerozlišuje bezprostředně účel vynaložených nákladů(např.v položce mzdy jsou obsaženy jak mzdy produkčních pracovníků, tak režijní a odbytové mzdy), neposkytuje tedy dodatečné informace pro hodnocení hospodárnosti a efektivnosti využití ekonomických zdrojů.

 

Hlavní význam druhového členění nákladů spočívá v tom, že je východiskem regulace kvantitativních proporcí mezi potřebou určité struktury a výši zdrojů a jejich pohotovou dispozicí.

 

Účelové členění nákladů

Účelové členění nákladů sleduje jejich vztah k vlastní příčině vzniku nákladů, jejich objektům a nositelům, základním charakteristickým rysem nákladů je účelovost, tj.každý vznik nákladů musí být doložen konkrétně vymezeným účelem. Vnitřně je dále možné jejich členění skupin na:

  • Náklady technologické a náklady na obsluhu a řízení

  • Náklady přímé a nepřímé

  • Náklady jednicové a režijní

 

Náklady technologické a náklady na obsluhu řízení

Základem tohoto členění je jejich vztah k činnosti, technologickému stupni či operaci v rámci produkčního procesu.

Technologické náklady jsou náklady bezprostředně vyvolané danou technologií produkčního procesu, například spotřeba papíru určité kvality v tiskařské výrobě určité publikace.

 

Náklady na obsluhu a řízení jsou takové náklady, které byly vynaloženy za účelem vytvoření, zajištění a udržení podmínek racionálního průběhu dané produkční operace, jejich příkladem mohou být náklady na světlení tiskárny a plat mistra.

 

Náklady přímé a nepřímé

Z hlediska příčinných vazeb nákladů k určitému podnikovému výkonu a rovněž i z hlediska konkrétních početně technických možností, jak přiřadit náklady tomuto výkonu , se rozlišují:

a)náklady přímé

b)náklady nepřímé

 

Přímé náklady lze bezprostředně, průkazně a hospodárně kvantitativně identifikovat s příslušnými objekty a výkony,se kterými příčinně souvisí. Z této charakteristiky vyplývá, že povahu přímých nákladů mají především technologické náklady (přímý materiál,přímé mzdy produkčních pracovníků atd.) V některých specifických případech (například u podniku s jedním druhem produktu)mohou být do přímých nákladů zařazeny i náklady na obsluhu a řízení.

Nepřímé náklady nemají s příslušným výkonem přímou vazbu a k tomuto výkonu se přičítají nepřímo pomocí početně technických postupů. Tato charakteristika vyplývá zejména ze společného charakteru nepřímých nákladů, které jsou vynakládány na více objektů a výkonů-typickým příkladem nepřímých nákladů na obsluhu a řízení , například náklady na odbyt produktů, správní náklady, náklady na řízení podniku apod.

 

Náklady jednicové a režijní

Pro členění nákladů je mnohdy podstatné i jejich funkční hledisko,spočívající ve vymezení funkcí jednotlivých složek nákladů ve vztahu k příslušnému objektu či výkonu. Z tohoto hlediska se rozlišují:

a)náklady jednicové

b)náklady režijní

 

Jednicové náklady se vykazují v samostatných konkrétních položkách ve vztahu ke zvolení jednici výkonu a typickým příkladem jsou jednicový materiál a jednicové mzdy. Jako jednicové náklady se vykazují především náklady technologické a z tohoto pohlede jsou náklady jednicovými zásadně náklady přímé.

Režijní náklady jsou vykazovány v komplexních položkách v rozložení podle jejich funkce, a to jako různých typů režií:

-materiálová (zásobovací,nákupní)režie

-výrobní režie

-odbytová režie

-správní režie

 

Režijní náklady mají zásadně společný charakter, a proto se na jednotlivé objekty a výkony rozvrhují pomocí určité rozvrhové základny a s použitím některé z alokačních metod (viz dále v kapitole věnované kalkulacím)

Členění nákladů na jednicové a režijní se používá zejména při tvorbě různých typů kalkulací a je základem v podniku používaných kalkulačních vzorců.

 

Náklady členěné podle závislosti na změnách rozsahu aktivit

Podle závislost nákladů na změnách v rozsahu aktivit (objemu výkonů)se rozlišují dvě základní skupiny:

-náklady variabilní(proměnlivé), které reagují na změny v objemu výkonu, ve své absolutní výši se při zvýšení objemu výkonu zvyšují a obráceně.

 

-náklady fixní(stálé)nereagují na změny v objemu výkonu a zůstávají ve své absolutní výši neměnnné

 

V souvislosti s problematikou variabilních a fixních nákladů je nutné zmínit jeden zásadní metodický problém, který se týká určení variabilního nebo fixního charakteru nákladů. Převážná část podnikových nákladů má totiž částečně variabilní i částečně fixní charakter. V praxi tak vzniká problém zařazení určité konkrétní nákladové položky do skupiny variabilních či fixních nákladů :současné účetní systémy(ať již ve finančním či vnitropodnikovém účetnictví) jsou založeny na evidenci nákladů v druhovém, resp.účelovém členění, a tento způsob má jen velmi přibližný vztah k jejich variabilnímu či fixnímu charakteru.

Vzhledem k těmto problémům je nutné si při použití variabilních a fixních nákladů v určitých rozhodovacích úlohách uvědomit, že charakter příslušných nákladů se zjišťuje pomocí různých typů početně technických metod a klasifikace fixních a variabilních nákladů je vždy pouze přibližná.

Proto se také uvedené členění používá zejména při plánování nákladů v různých typech rozhodovacích úloh, kde jejich přibližnost není pro danou úlohu na závadu.

 

Náklady variabilní

Variabilní náklady se ve své absolutní výši mění v závislosti na změnách v objemu výkonů a jsou charakteristické tím, že musí být opakovaně vynakládány na každou další jednotku výkonu. Variabilní náklady se dále člení na:

-náklady proporcionální

-náklady podproporcionální

-náklady nadproporcionální

 

Proporcionální náklady se mění ve své celkové výši s objemem výkonu přímo úměrně a přírůstkové náklady každé další jednotky jsou stále stejné.

Podproporcionální náklady se ve své absolutní výši s růstem výkonu zvyšují, ale pomalejším tempem. Přírůstkové náklady každé další jednotky objemu tak postupně klesají.

 

Nadproporcionální náklady se ve své celkové výši mění v závislosti na objemu výkonu,a to rychlejším tempem. Při zvyšování objemu výkonů vykazují přírůstkové náklady každé další jednotky vyšší hodnotu.

 

Náklady fixní

Fixní náklady zůstávají při změnách v objemu výkonu v rámci daného rozmezí ve své absolutní výši neměnné. Tento typ nákladů vzniká zejména v důsledku jednorázových vkladů potenciálních, technicky nebo ekonomicky nedělitelných zdrojů a je charakteristický určitou potenciální pohotovostí, tj. schopnost podílet se na uskutečnění určitého objemu výkonů za určitý časový interval.

Tato schopnost se označuje jako kapacita, a proto se fixní náklady označují rovněž jako náklady kapacitní, popř.pohotovostní.

 

Náklady a výnosy členěné z hlediska rozhodování

Náklady a výnosy relevantní

Jedním z klíčových úkolů manažerského účetnictví je poskytovat informace o různých typech rozhodovacích úloh se zaměřením na budoucnost. Základním faktorem ovlivňujícím řešení těchto rozhodovacích úloh je variabilita podmínek, za kterých se dané rozhodnutí uskutečňuje. Proto je nezbytné, aby manažerské účetnictví poskytovalo pro potřeby rozhodování informace, které jsou relevantní dané rozhodovací situaci, jedná se pak o relevantních nákladech a výnosech pro rozhodování.

 

Náklady a výnosy relevantní pro rozhodování jsou:

a) takové budoucí hodnoty nákladů a výnosů

b) které odpovídají uskutečnění daného rozhodnutí a

c) vykazují rozdíly mezi jednotlivými alternativami

 

Náklady a výnosy, které neodpovídají těmto charakteristikám, jsou pro rozhodování irelevantní.

 

Náklady a výnosy přírůstkové

Přírůstkové náklady a výnosy zahrnují celkové zvýšení nákladů nebo výnosů v důsledku dodatečného uskutečňování nebo prodeje určitého objem počtu jednotek objemu, a to od určitého jeho bodu. Představují tedy změnu jejich celkové hodnoty v měřitelném rozmezí objemu výkonů.

Přírůstkové veličiny charakterizují dynamiku pokračování dané aktivity a jejich význam pro manažerské účetnictví je následující:

a) umožňují hodnotit účelnost dalšího průběhu příslušného procesu od určité dosažené rovně (např. přijetí další objednávky, další zvýšení produkce),

 

b)jejich prostřednictvím lze pokračující činnosti definovat základní optimální body (minimální náklady, maximální zisk).

 

Shrnutí

Pro pochopení podstaty vztahu mezi účetnictvím a managementem je důležité rozlišení základních funkcí řízení, zpravidla v odborné literatuře uvádí čtyři základní funkce (plánování, organizování, kontrola a rozhodování)podnikové účetnictví se v (různé míře)účastní všech těchto funkcí poskytováním ekonomických (hodnotových)informací.

 

Základní ekonomické pojmy se kterými finanční manažeři a ekonomové pracují, jsou

-zisk

-likvidita

-hodnota

-riziko

 

Různorodost informačních potřeb uživatelů účetních informací (zejména různorodost informačních potřeb externí a interní potřeby) postupem doby vyvolala nutnost diferenciace způsobu zachycení a zobrazení podnikatelského procesu podle toho, kdo je uživatelem účetních informací a jaké rozhodování úlohy řeší. Postupně tak došlo k obsahovému oddělení:

 

1)účetních informací finančního účetnictví

2)účetních informací,které se využívají pro řízení podnikatelských procesů (manažerského účetnictví), které se dále ještě člení na účetnictví vnitropodnikové a účetnictví pro rozhodování.

 

Základní úkoly manažerského účetnictví jsou následující:

  • Podávat informace o struktuře nákladů (případně i výnosů), o výkonech a o útvarech,

  • Zajišťovat informace pro výkonové a odpovědnostní účetnictví

  • Metodicky zjišťovat sestavení dílčích a celkových podnikových plánů a rozpočtů

  • Zajišťovat běžnou kontrolu nákladů

  • Poskytovat informace pro řešení různých typů rozhodovacích úloh (cenových,investičních a dalších).

 

V systému manažerského účetnictví lze aplikovat v zásadě tři základní typy pojetí nákladů:

a)finanční (tzv.pagatorní) pojetí nákladů

b)hodnotové pojetí nákladů

c)ekonomické pojetí nákladů

Klíčová kritéria z hlediska vynakládání nákladů jsou:

  • Kritérium hospodárnosti: je kritériem racionality vynakládání a spotřeby ekonomických zdrojů a projevuje se ve dvou formách:

Forma úspornosti

Forma výtěžnosti

  • Kritérium efektivnosti (ekonomické činnosti) efektivnost vyjadřuje míru ekonomického zhodnocení vynaložených nákladů a měří se vztahem mezi získaným ekonomickým prospěchem a rozsahem vynaložených nákladů.

 

Náklady lze v podmínkách manažerského účetnictví klasifikovat podle různých hledisek a do různých skupin:

a)podle druhů vynaložených ekonomických zdrojů(druhové členění)

b)podle bezprostředního účelu jejich vynaložení (účelové členění)

c)podle jejich závislosti na změnách v rozsahu aktivit (objemu) výkonů

d) z hlediska potřeb rozhodování

 

Závěr:

Manažerské účetnictví nám umožňuje pozorovat určité skutečnosti, které v podniku nastaly. Podnik se při podrobném zaměření na daný úsek v podniku může dozvědět velmi přínosné informace, které může v budoucím čase obrátit ve svůj prospěch. Kvalitně zpracovaná analýza se stává pro podnik a jeho rozhodování velkým přínosem. Při správné aplikaci je podnik schopen být na vyšší úrovni než například jeho konkurenti, což může být v samotném obchodu tím nejdůležitějším.

Velmi podrobně zpracovaná práce na téma manažerského účetnictví umožňuje nahlédnout do problematiky a zainteresovat čitatele do poměrně přesné podnikové praxe.

 

Použitá literatura

LANDA, Martin ; POLÁK, Michal . Ekonomické řízení podniku. 2008. Brno : Computer Press,a.s., 2008. 198 s.

—————

Zpět