Kalkulační systém (Mendová)

16.08.2010 10:11

Studijní předmět: Finanční management II.

Téma: Kalkulačí systém

 

 

 

Úvod

Pojmy „kalkulace“ nebo „kalkulovat“ používáme v denní praxi velmi často. Máme přitom zpravidla na mysli rozumovou úvahu, propočet všech očekávaných výdajů, které vynaložíme při obstarávání věcí nebo při nabídce a uskutečňování prací pro jiné osoby či organizace. Kalkulace je důležitou ekonomickou činností. Každý podnikatel, jednotlivec či podnik nebo organizace zvažuje všechny náklady, které vynaloží na výrobek nebo provedené práce a služby. Soustřeďuje se zejména na propočty před zahájením výroby nebo prováděním jiných výkonů (prací a služeb). To znamená, že sestavuje předběžnou kalkulaci vlastních nákladů, ke stanovení ceny svého výrobku či své práce tak, aby je v konkurenčním boji s ostatními podnikateli prosadil a hospodářsky úspěšně realizoval.

Ve firmách a podnicích má kalkulace významné úkoly a postavení, a proto je samostatným oborem informační soustavy. Tomuto oboru přísluší zejména péče o metodickou stránku, popř. i organizační stránku jak kalkulace vlastních nákladů, tak kalkulace cenová.

Kalkulace má úzký vztah k účetnictví. Z něho čerpá jak údaje pro sestavení předběžných kalkulací na jednotlivé výkony (tj. výrobky, práce a služby), tak i podklady o skutečnosti pro sestavování výsledných kalkulací na výkony dokončené a realizované odběratelům v tuzemsku nebo v zahraničí. Rovněž má kalkulace úzký vtah k dalšímu oboru informační soustavy – k rozpočetnictví. Tento obor čerpá z předběžných kalkulací údaje o přímých nákladech k sestavení rozpočtů vnitropodnikových útvarů. Obsah nákladů ve výsledných kalkulacích vlastních nákladů musí odpovídat obsahu skutečných nákladů zachycených v účetnictví.

Kalkulace slouží ve firmách i podnicích jako nástroj efektivnosti a rentability. Sílí konkurence, globalizace, tlak trhu, zákazníků. Podniky jsou nuceny dodávat víc produktu na míru, inovovat, zavádět produkty nové, zvyšovat kvalitu. To způsobuje menší sériovost, nárůst podpůrných činností, náročnější obsluhu segmentu trhu, tedy opět zvyšování režií. Pro zvládnutí této změny je potřeba získat odpovídající nástroj. Podniky musí věnovat stále více pozornosti svým nákladům, s čímž je spojena volba správné metody kalkulace.

 

 

Pojem „kalkulace“

 

Kalkulace je výpočet zaměřený speciálně na postižení nákladů, které je třeba vynaložit na vznikající výkon. Předmětem kalkulace nemusí být jen určitý výrobek, ale také poskytovaná služba. Pro stanovení nákladů na výrobní jednici je nutné transformovat druhové náklady na kalkulační náklady. Principem kalkulačního členění nákladů je rozdělení nákladů na přímé a nepřímé. Toto členění vychází z možnosti vyjádřit jednotlivé složky nákladů na jednotku kalkulovaného výkonu.

 

Kalkulace je jednou ze složek tzv. manažerského účetnictví (Pozn.: Manažerské účetnictví – poskytuje informace, které umožní vedoucím pracovníkům řídit vztah mezi použitými zdroji a dosaženými výsledky. Tyto informace napomáhají splnění cílů hodnotového řízení a zároveň napomáhají k posouzení skutečně dosažených výsledků.).

Kalkulací rozumíme přiřazování nákladů na jednu kalkulační jednici. (Pozn.: Kalkulační jednice je elementární jednotka výkonu, např. 1 ks, 1 kg, 1 hodina apod. – tedy taková jednotka, na kterou má smysl zjišťovat náklady. Kalkulace udává, jaké náklady budou nebo byly vynaloženy na vznik (výrobu) jedné takové kalkulační jednice.).

 

Druhy kalkulací

 

Každý podnik by měl mít vytvořen vlastní kalkulační systém, kde by byly definovány zásady jak kalkulace sestavovat, jaké zvolit kalkulační metody a techniky a jaké náklady je nezbytné zahrnout do kalkulací ceny výkonu. Kalkulační systém je tvořen různými kalkulacemi. Ty se využívají jednak k určení ceny a jednak ke zjištění výše nákladů. Tyto kalkulace se sestavují ve dvou fázích – jako předběžné a výsledné. Jejich porovnáním se získá přesný pohled na výši uskutečněných nákladů. Kalkulační systém tak slouží jako základní nástroj řízení hospodárnosti a zároveň i ekonomické efektivnosti prováděných výkonů.

 

 

Kalkulace, které spolu vzájemně úzce souvisí, tvoří kalkulační systém.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

KALKULACE PŘEDBĚŽNÁ

 

Vychází buď z kalkulačních údajů minulého období (pokud se výkon opakuje) nebo se předběžná kalkulace určí pomocí konstrukční a technologické dokumentace na základě technických norem (v případě, že se vyrábí nový výrobek nebo výrobek s nízkou opakovaností).

 

KALKULACE VÝSLEDNÁ

 

Slouží pro kontrolu hospodárnosti. Vyjadřuje skutečné průměrné náklady připadající na jednotku výkonu. Tyto průměrné jednotkové náklady se následně porovnávají s nákladovým úkolem a stávají se tak měřítkem hodnocení hospodárnosti. Výsledná kalkulace přejímá informace o vynaložených nákladech z účetnictví. Z tohoto důvodu musí být v účetním subsystému mechanismus, který by dovoloval propočet výsledné kalkulace na dokončený výkon.

 

KALKULACE PROPOČTOVÁ

 

Jejím úkolem je vytvářet podklady pro předběžné posouzení efektivnosti, respektive pro návrh ceny nově zaváděného nebo individuálně prováděného výkonu. Kalkulovat náklady lze nejen na výkony určené na prodej, ale i pro vnitřní potřebu podniku. Tato kalkulace se sestavuje zpravidla současně s technickým upřesněním výrobku, tzn. před jeho konstrukční přípravou. Vzhledem k tomu, že nejsou v té době k dispozici technicko-hospodářské normy, sestavuje se kalkulace na podkladě orientačních podkladů (informace o podobných výrobcích………). Význam propočtové kalkulace je v rozhodovacích úlohách o výrobě nových výrobků či inovaci výrobního zařízení. Také slouží v případě, kdy potřebujeme dopředu stanovit cenu výrobku (služby). Je málo přesná.

 

KALKULACE PLÁNOVANÁ

 

Tato kalkulace má význam pro výkony, jejichž výroba se bude opakovat v průběhu delšího časového intervalu (alespoň 1 rok). Sestavuje se po podrobné konstrukční a technologické přípravě, jejíž součástí jsou i technicko-hospodářské normy. Plánovaná kalkulace je v podstatě váženým aritmetickým průměrem jednotlivých úrovní předem stanovených nákladů. Význam této kalkulace je zejména na úrovni podnikového vedení, kde slouží jako podklad pro sestavování plánů nákladů, výkonů, zisku, tzn. je nástrojem řízení hospodárnosti. Plánovaná kalkulace se mění na základě změn podmínek uvnitř podniku, a to i v průběhu období pro které je sestavena.

 

KALKULACE OPERATIVNÍ

 

Vyjadřuje úroveň předem stanovených nákladů, které odpovídají současným technickým a výrobním podmínkám, za nichž se uskutečňuje výrobní proces. Určuje výši nákladů za předpokladu, že bude dodržena konstrukční a technologická disciplína. Sestavuje se zejména v položkách přímých nákladů. Vzhledem k tomu, že se operativní normy mění vždy se změnou konkrétních podmínek, je operativní kalkulace využívána při zadávání nákladového úkolu výrobních útvarů a při kontrole jejich plnění. Vzájemným porovnáním operativní kalkulace s plánovanou kalkulací se kontroluje zajištěnost ročního plánu nákladů a tedy i vytvoření podmínek pro výrobu.

 

 

Další možnosti dělení kalkulací

 

a) z hlediska využití provozní kapacity rozlišujeme:

statická kalkulace – nepřihlíží ke stupni využití kapacity, takže náklady na jednotku výkonu nejsou ovlivněny množstvím výroby nebo objemem poskytovaných služeb.

 

dynamická kalkulace – vykazuje náklady na jednotku výkonu s ohledem na vyráběné množství. Čím vyšší je objem výkonů, tím nižší jsou náklady na jednotku výkonu.

 

b) Je-li kalkulační subsystém propojen s účetnictvím a rozpočetnictvím, mluvíme o systémové kalkulaci.

Pokud se kalkulace tvoří izolovaně, mluvíme o kalkulaci mimosystémové.

 

c) Do kalkulace můžeme zahrnout buď všechny složky nákladů nebo můžeme pracovat jen s částí nákladových položek. V tomto smyslu se jedná buď o kalkulaci úplných nákladů nebo o kalkulaci neúplných nákladů (absorpční a neabsorpční kalkulace).

 

Kalkulace úplných nákladů

Kalkulace úplných nákladů započítává veškeré náklady, avšak předpokládá znalost vyráběného množství jednotlivých druhů výrobků. Za minimální hranici ceny výrobku považuje jeho úplné vlastní náklady výkonu, výrobky s nižší cenou považuje za nerentabilní. Základním nedostatkem této metody je, že vyjadřuje vztah nákladů a zisku pouze k jedné variantě činnosti dané konkrétním množstvím a strukturou výkonů. Nevěnuje pozornost zcela rozdílné podstatě vzniku fixních nákladů v porovnání s náklady variabilními.

 

Kalkulace neúplných nákladů

Tato kalkulace vzešla z modifikace kalkulace úplných nákladů. Zde se kalkulují pouze variabilní náklady a příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku. Na výrobky se kalkulují pouze variabilní náklady (tj. jednicové náklady a variabilní režijní náklady). Zbývající fixní režijní náklady považujeme za náklady nutné k zajištění chodu podniku v daném období a do nákladů na výrobky se nezařazují. Je třeba zdůraznit, že cena není dána jen prostým součtem nákladů a kalkulovaného zisku, ale je výsledkem situace na trhu, kde je zdrojem úhrady nákladů. Tato kalkulace předpokládá, že konkrétnímu výkonu jsou přiřazovány pouze variabilní náklady a při prodeji za stanovenou cenu je možné kalkulovat marži výkonu, tzv. příspěvek na úhradu výkonu. Příspěvek na úhradu výkonu je dán rozdílem plánované prodejní ceny a variabilních nákladů:

 

PLÁNOVANÁ PRODEJNÍ CENA

Minus

VARIABILNÍ NÁKLADY VÝKONU

-----------------------------------------------------------------

PŘÍSPĚVEK NA ÚHRADU VÝKONU

 

Rozvinutější aplikací tohoto přístupu kalkulace ceny je tzv. cílová cena. Tato metoda je založena na kalkulaci ceny variabilních nákladů s tím, že na plánovaný zisk se pohlíží jako na náklad. Je to minimální zisk, který je nutný v daném období vytvořit, aby byly splněny požadavky vlastníků kapitálu.

 

d) z časového hlediska – tj. z hlediska, zda se náklady na kalkulační jednici propočítávají před provedením výkonu nebo pro jeho provedení: (viz 3. Druhy kalkulace)

 

1. Předběžná

sestavuje se před zahájením výroby

jejím úkolem je stanovit předběžné náklady a cenu výrobku

při sestavování vychází z norem:

- z technickohospodářských norem - NORMOVANÁ

- z technickoekonomických propočtů - PROPOČTOVÁ

 

a) kalkulace propočtová

pokud podnik vyráběl obdobný výrobek, stanoví kalkulaci nového

výrobku porovnáním na kalkulaci srovnatelného výrobku

pokud kalkulace srovnatelného výrobku neexistuje, kalkulaci

stanovíme na základě technicko-ekonomických propočtů

 

b)  kalkulace normová

vycházíme z technicko-hospodářských norem

typická pro hromadnou výrobu

 

b) 1. kalkulace plánová

platí delší období - max. 1 rok

vycházíme z průměrných plánovaných podmínek ve výrobě, v

technologii a organizaci

a také z technicko-hospodářských norem, které platí v průměru

po celé plánované období

b) 2. kalkulace operativní

je krátkodobá

vychází z konkrétních podm. ve výrobě, z technologií, z

  organizace a technicko-hospodářských norem, které platí v

okamžiku, kdy kalkulaci sestavujeme

při jakékoliv změně musíme sestavit kalkulaci novou !!!

 

2.Výsledná

sestavuje se po skončení výroby, zjišťujeme skutečně vynaložené náklady na KJ

vycházíme z podkladů vnitropodn. účetnictví, operat. evidence

význam: následná kontrola proto, zda byly dodrženy předem

stanovené náklady

 

Porovnáním předběžné a výsledné kalkulace zjistíme úsporu či překročení nákladů podle jednotlivých kalkulačních položek

 

 

Metody kalkulace

 

Metody kalkulace závisejí na předmětu kalkulace („co se kalkuluje“), na způsobu přičítání nákladů výkonům, na požadavcích kladených na strukturu a podrobnost členění nákladů. Rozeznáváme několik základních kategorií.

 

Kalkulace dělením

 

Jejich charakteristickým znakem je, že přiřazují nepřímé náklady výkonům ve vztahu k množství různě vyjádřených kalkulačních jednic. Základní princip spočívá v tom, že se veškeré náklady sčítají a dělí se počtem vyprodukovaných jednotek. Tento výsledek pak představuje vlastní náklady za konkrétní výrobek.

 

Prostá kalkulace dělením

 

Tato kalkulace se používá především v podnicích se stejnorodou hromadnou výrobou, kdy se celkové náklady za období (N) vydělí celkovým množstvím vyprodukovaných výkonů v daném období (q):, (1) qNn

kde n jsou jednotkové náklady,

N – celkové náklady za období,

q – počet kalkulačních jednic vyrobených za období.

 

Stupňovitá kalkulace dělením

 

Vícestupňová (stupňovitá) kalkulace dělením se uplatňuje v případech, kdy se zhotovují stejnorodé produkty, ale jejich výroba je rozložena do více stupňů a nelze celkové náklady rozdělit podle celkového množství výrobků, protože počet meziproduktů na jednotlivých výrobních stupních není totožný s počtem konečných výrobků. Neprodané výrobky tudíž nejsou zatíženy odbytovými resp. správními náklady.

 

Kalkulace dělením s poměrovými čísly

 

Tato kalkulace se využívá při výrobě více druhů určitého výrobku (liší se tvarem, hmotností, pracností, atd.). Poměrové číslo volíme podle poměru spotřeby času na výrobu. Objem výroby v poměrových jednotkách získáme vynásobením poměrových čísel a příslušného objemu výroby a jejich sečtením.

 

Kalkulace přirážková

 

Tato kalkulace se používá v případech, kdy podnik vyrábí různé druhy výrobků, většinou v sériové (vyrábí se několik druhů výrobků v omezeném množství) a hromadné výrobě (vyrábí se stále stejný výrobek v neomezeném množství). Jednotlivé druhy výrobků vyvolávají rozdílné náklady, ale nepřímé náklady nelze jednoznačně přiřadit kalkulované jednici výkonu. V tom případě se použije pro stanovení procentní sazby přirážky nepřímých nákladů na kalkulační jednici rozvrhová základna, která vyjadřuje zprostředkovaný vztah nepřímých nákladů k jednici výkonu.

 

 

 

 

Kalkulace ve sdružené výrobě

 

Sdružená výroba10 je charakteristická tím, že se v ní ze stejného materiálu a ve stejném výrobním procesu zhotovuje více druhů různých výrobků. Relace mezi vznikajícím množstvím jednotlivých sdružených výrobků mohou být stálé nebo v určitých hranicích proměnlivé, např. při výrobě plynu se z výchozí látky uhlí získává nejen plyn, ale také koks, dehet, čpavek a benzol.

 

Zůstatková metoda kalkulace

 

Tato metoda se využívá tehdy, můžeme-li jeden výrobek považovat za hlavní a ostatní výrobky za vedlejší. Od celkových nákladů za dané období se odečtou vedlejší výrobky oceněné prodejními cenami a zůstatek se považuje za náklady hlavního výrobku.

 

Rozčítací metoda kalkulace

 

Tato metoda se uplatňuje v případě, že nemůžeme určit žádný produkt jako hlavní. Celkové náklady se pak rozdělují na jednotlivé sdružené výrobky pomocí ekvivalenčních čísel, většinou podle míry výnosu dílčích produktů a celkové náklady se dělí součtem poměrových čísel odvozených z relací tržních cen.


 

Kalkulační vzorec

Struktura nákladu pro potřeby kalkulace je určena tzv. kalkulačním vzorcem. Stanovení podnikového kalkulačního vzorce je plně v pravomoci podniku. Jeho skladba je závislá na druhu příslušné podnikové činnosti, její technologii a organizaci. Podnik si může zvolit takový kalkulační vzorec, který nejlépe vyhovuje účelu, pro který se kalkuluje, např.:

- přímý materiál

- přímé mzdy

- ostatní přímé náklady

- výrobní režie

- vlastní náklady výroby

- správní režie

- vlastní náklady výkonu

- odbytové náklady

- úplné vlastní náklady výkonu

- zisk

- výrobní cena

- obchodní a odbytové přirážky a srážky

- prodejní cena

 

1. přímý materiál

 

Do této položky patří veškeré suroviny, materiál, nakupované polotovary a polotovary

vlastní výroby, jejichž potřebu lze stanovit přímo na kalkulační jednici.

 

2. přímé mzdy

 

Sem patří mzdy zahrnované do nákladu popřípadě i ostatní osobní náklady, přímo

související s provedením výkonu, které lze stanovit přímo na kalkulační jednici.

 

3. ostatní přímé náklady

 

Sem se zahrnují ostatní časové rozlišené prvotní i druhotné náklady, pokud je lze

hospodárně stanovit přímo na kalkulační jednici, jako například:

- technologická energie

- odpisy základních prostředku

- náklady na provoz stavebních strojů a zařízení

- opravy a udržování

- přepravné

- náklady na technický rozvoj

 

 

 

4. výrobní režie

 

Do této položky patří všechny časové rozlišené prvotní i druhotné náklady související

s řízením činností a obsluhou procesu provádění výkonu (např. ve výrobním procesu s řízením a obsluhou výroby), rozpočtované a účtované jako výrobní režie, které nelze stanovit přímo na kalkulační jednici.

 

5. správní režie

 

Sem patří všechny časově rozlišené prvotní a druhotné náklady související s řízením a správou organizace nebo vnitrní organizační jednotky, s organizací a všeobecnou obsluhou činnosti výrobní nebo nevýrobní, popř. včetně zásobování a odbytu, rozpočtované a účtované jako správní režie, které nelze stanovit přímo na kalkulační jednici, ani nepatří do výrobní režie.

 

6. odbytové náklady

 

Do této položky patří časově rozlišené prvotní a druhotné náklady spojené s

odbytovou činností, rozpočtované a účtované jako odbytové náklady. Jde zejména o náklady vynaložené na skladování, propagaci, prodej a expedici výrobku.

Je účelné tuto položku rozdělit na dvě části, a to:

a) přímé odbytové náklady, které lze hospodárně se zřetelem k jejich významu ve

struktuře nákladu přímo stanovit na kalkulační jednici, jako například obaly, přepravné, propagace a reklama související s jednotlivými výkony nebo jejich skupinami,

b) odbytovou režii, zahrnující náklady, které nelze hospodárně přímo stanovit na

kalkulační jednici.

 

7. zisk (ztráta)

 

V této položce se sleduje zisk nebo ztráta, vypočtená jako rozdíl mezi velkoobchodní cenou a úplnými vlastními náklady výkonu.

 

 

Kalkulační písemnosti

 

Kalkulace se sestavuje na kalkulačních listech, které by měly mít tyto náležitosti:

  1. typ kalkulace (předběžná, výsledná)

  2. přesné označení výrobku či výkonu

  3. vymezení KJ

  4. číslo výrobního příkazu

  5. zadané a odvedené množství

  6. položky kalkulačního vzorce

  7. datum, podpisy zodpovědných osob

 

Zápisy na kalkulačních listech musí být doloženy kalkulačními doklady (doklady, ze kterých se čerpaly údaje pro sestavení kalkulace).

 

 

 

 

 

 

OSNOVA:

 

1. Úvod

2. Pojem ,,kalkulace,,

3. Druhy kalkulací

3.1. Další možnosti dělení kalkulací

4. Metody kalkulace

5. Kalkulační vzorec

6. Kalkulační písemnosti

—————

Zpět