Investiční rozhodování (Bajzíková)

04.06.2010 13:52

Studijní předmět: Finanční management II.

Téma: Investiční rozhodování

 

 

 

Úvod

Jedním z nejdůležitějších manažerských rozhodnutí je rozhodování o investicích. Na investice bývá vynakládáno velké množství finančních prostředků, od nichž si firma slibuje, že se jim v průběhu investičního projektu mnohonásobně vrátí. Investiční rozhodnutí jsou dlouhodobá a je nutno počítat během daného období jak s vnitropodnikovými procesy, tak s externími faktory. Externality působící na podnik nelze s určitostí předpovídat a v důsledku toho jsou investiční rozhodnutí spojena s určitými riziky.

Investice můžeme charakterizovat jako výdaje vynaložené nad rámec běžného provozu, u kterých se v časovém horizontu delším než jeden rok očekává přeměna na budoucí peněžní příjmy.

 

Na počátku investičního záměru si podnik klade otázky spojené s jeho realizací. Je investiční záměr v souladu s firemní strategií? Je investiční záměr podpořen výsledky analýz? Existuje pro investiční záměr možnost čerpání dotací? Při kladných odpovědích podnik vypracuje projekt. Projekt pak musí projít různými etapami, které buďto investiční projekt kladně vyzdvihnou nebo jej naopak můžou pohřbít.

 

Příjem žádostí, schválení projektu, výběrové řízení, financování projektu, to vše jsou etapy či otázky, kterými si příprava investičního projektu musí projít.

Každý investiční záměr však musí korespondovat se strategickými cíly podniku. Hlavním cílem každého podniku je obecně zvyšování zisku. Ovšem také růst výkonnosti a konkurenceschopnosti podniku jsou obecné cíle, kterých chce dosáhnout každý podnik.

 

Každý racionální investor se, ať už vědomě nebo nevědomě, řídí určitými pravidly. První pravidlo – výnosnost. Investor se řídí pravidlem raději více peněz než méně. Druhým pravidlem – rizikovost. Investor volí méně rizika než více při srovnatelném efektu. Třetí pravidlo – likvidita. Doba přeměny investice zpět do peněžní formy, čili raději stejné množství peněz dnes než zítra. Likvidita znamená pohotovost, s jakou může být předmět investice znovu zpeněžen.

Existuje však tzv. zlaté pravidlo investování, které nám říká, že musíme souhrnně hodnotit všechny tři parametry, tedy výnosnost, rizikovost i likviditu. Není možno dosáhnout maxima ve všech oblastech, existuje pouze možnost nalezení optimálního poměrů těchto tří parametrů.

 

Pojetí investic z makroekonomického pohledu

Investice mají význam nejen na mikroekonomické úrovni, ale také na úrovni makroekonomické. Okamžitý vliv mají na celkovou poptávku v národní ekonomice, tj. na zaměstnanost a výrobu. Dlouhodobě pak v budoucnu ovlivňují rozšiřování národního produktu, což vede k růstu celé ekonomiky.

 

Hrubé investice

Hrubé investice jako veličinu potřebujeme znát pro výpočet hrubého domácího produktu. Hrubé investice jsou přírustkem kapitálových statků za určité období. Započítávají se sem investice firem do budov, strojů, do přírůstku zásob, do bytové výstavby apod. Většina těchto statků se používá ve výrobě mnoho let a jsou výsledkem volby mezi výrobou spotřebních statků a výrobou investičních statků. Když se v ekonomice obětuje část spotřeby a bude se vyrábět více investičních statků, ekonomika se může rychleji vyvíjet a v budoucnosti bude vytvářet vyšší HDP.

HDP = C + I + G + X

(C) výdaje na osobní spotřebu statků a služeb; (I) hrubé domácí investice; (G) vládní výdaje za statky a služby; (X) čisté vývozy, tj. vývoz – dovoz.

 

Tyto investice se nazývají hrubé, protože od nich není odečtena ta část investic, která slouží k obnově spotřebovaných kapitálových statků.

 

Čisté investice

Čisté investice získáme, když od hrubých investic odečteme amortizaci čili odpisy.

In = I – Am

(In) čisté investice; (I) hrubé investice; (Am) amortizace.

 

Tento ukazatel nám přesněji vypovídá o skutečném stavu předmětu investice protože je snížen o odpis, který představuje snížení ekonomického prospěchu z předmětu investice v průběhu používání.

Rozdělení investic na hrubé a čisté má význam především pro vymezení a výpočet čistého domácího produktu.

ČDP = C + In + G + X neboli ČDP = HDP – Am

 

Obecná typologie investičních projektů

Investiční projekty je třeba typologicky rozdělit do různých skupin. Tato klasifikace následně napomáhá v hodnocení efektivnosti projektu.

Z ekonomického hlediska v některých případech stačí porovnání investičních výdajů s úsporami výrobních nákladů, avšak u složitějších investičních projektů je nutno provádět řadu podrobných analých.

 

V zásadě se podnik může setkat s dvěma základními typy investic. Jsou to investice reálné a investice finanční.

Investice finanční

Podnik investuje do finančních aktiv. Finanční investicí je např. nákup dlouhodobých cenných papírů jako jsou obligace, zástavní listy, dlouhodobé směnky a dále také dlouhodobé půjčky či nákup nemovitostí za účelem dalšího obchodování.

Investice reálné

Podnik investuje buď do hmotných či nehmotných aktiv, tzn. že podnik vytváří nebo rozšíří výrobní kapacitu.

Hmotné investice - jedná se např. o výstavbu nových budov, nákup pozemků, strojů, výrobních zařízení, dopravních prostředků apod. Hmotné investice slouží k rozšíření výrobního portfolia podniku. Aby mohl být vklad do hmotného majetku nazván investicí, jeho pořizovací cena musí být vyšší než 40 tis. korun českých.

Nehmotné investice - nákup know-how, licencí, softwaru, autorských práv, výdaje na výzkum, výdaje na vzdělávání zaměstnanců apod. Nehmotné investice musí mít cenu vyšší než 60 tis. korun českých.

 

Obecně jsou investice z větší míry chápány jako investice reálné, tedy investice do rozšiřování výroby, koupě nových strojů, výstavby nových budov a jiné konkrétní kroky zajišťující produkci statků v budoucnu.

Každý podnik investuje pouze do takových projektů, které korespondují se strategickými cíly firmy. Jedním z hlavních cílů bývá zefektivnění či rozšíření chodu podniku. Takovýto investiční záměr můžeme nazvat také restrukturalizací.

 

Restrukturalizace by neměla být chápána jako prostředek k záchraně podniku, když jiné méně bolestivé pokusy selhaly a společnost stojí na pokraji bankrotu. Restrukturalizace je v obecnějším chápání prostředkem, jak podnik posunout výše.Vhodné načasování jejího provedení (v době rozkvětu podniku) umožní firmě přestup na vyšší růstovou trajektorii.“1

 

Základním předpokladem pro úspěšné investování je rozpoznání potenciálů podniku, jež by se vhodnými postupy měli implementovat do strategických investičních plánů.

 

Vliv investicí na podnikovou ekonomiku

 

Investicí je náhrada opotřebovaného zařízení. Provádí se bez zvláštních analýz a složitých manažerských rozhodnutí, protože taková investice je pro další chod podniku zcela nezbytná. Podnik by bez této investice zcela zanikl.

 

Investicí je výměna zařízení za účelem snížení nákladů. Opotřebované a provozuschopné zařízení se nahradí novými inovačními technologiemi. Počítá se se snížením nákladů na výrobu a provoz. Podnik tuto investici potřebuje k udržení konkurenceschopnosti v konkurenčně-tržním prostředí.

 

Investicí je expanze již existujícího výrobku a rozšíření trhu. Pro expanzi je potřeba provést průzkum trhu. Vypracovávají se detailní odhady poptávky po výrobku či službě, odhadují se budoucí ceny. Manažerové rozhodují na základě komplexních analýz.

 

Investicí je vývoj, výroba a prodej nového výrobku. Tato investice je velice nákladnou a velmi rizikovou záležitostí. Expanze na nové trhy může přinést jak neuvěřitelný úspěch, tak i neúspěch. Manažerové prochází cestami složitých rozhodování, které stavějí na detailně propracovaných analýzách, jež jsou součástí strategických plánů.

 

Investicí jsou ostatní investiční projekty, které souvisí s provozem podnikatelské činnosti, jako např. výstavba administrativní budovy, vybudování parkoviště pro zaměstnance apod.

 

Vliv investicí na rozvoj podniku


 

Investice rozvojové se soustředí na rozšíření reprodukce, tedy zvýšení stávající schopnosti produkce statku či služby.

 

Investice obnovovací nahrazují opotřebované či zastaralé výrobní zařízení.

 

Investice regulatorní jsou určovány normou, která reguluje určité prvky výroby. Zaměřeny jsou na zlepšení bezpečnosti práce, zlepšení životního prostředí apod. Podnik mohl podnik dále fungovat, je povinen tyto investice provádět, protože normy jsou utvářeny zákonnými vyhláškami.

 

Vliv investicí na ostatní investiční projekty

 

Investice substituční nahrazuje jinou plánovanou investici. Přijetí jedné investice vylučuje přijetí druhé na technické úrovni, nikoliv na úrovni nedostatku finančních prostředků. Příkladem může upřednostnění koupě výrobního zařízení od firmy A před výrobním zařízením firmy B.

 

Investice nezávislé se nijak vzájemně nevylučují. Schválení jedné investice není překážkou pro přijetí dalšího investičního projektu. Kupř. investování do nákupu služebních vozidel nijak nevylučuje investování do dalšího profesního vzdělávání zaměstnanců.

 

Investice komplementární doplňují již schválený investiční projekt. Projekty jsou na sobě závislé a vzájemně ovlivňují svou úspěšnost. Příkladem je vazba mezi nákupem nového softwaru a dalším vzděláváním zaměstnanců, kteří se musí s daným softwarem naučit pracovat.

 

Investice podle způsobu financování

 

Nezadlužené investiční projekty jsou financovány pouze z vlastních zdrojů, kterými podnik disponuje.

 

Zadlužené investiční projekty jsou financovány z cizích zdrojů, ovšem podnik se většinou na financování spolupodílí. Podnik má více možností jak investovat do projektů. Možnostmi jsou půjčky od bank, vydávání dluhopisů, dodavatelské úvěry, leasing, směnky apod.

 

Investice podle možnosti budoucího zasahování do projektu


 

Investice pasivní nedává manažerům možnost aktivního zasahování do projektu v době provozování investičního projektu.

 

Investice aktivní počítají s možností aktivních manažerských zásahů. Možná manažerská rozhodnutí mohou být rozšíření či pozastavení projektu, ale také průběžné vyhodnocování průběhu projektu.

 

Investice podle typu cash flow

Investiční cash flow vždy začíná počátečními kapitálovými výdaji, tedy cash flow je v mínusu. Peněžní toky se však následně mohou pohybovat různými směry.

 

Investice konvenčního cash flow má stoupající tendenci, tzn. že po počátečních výdajích následují již pouze příjmové období kdy se cash flow dostává do plusu.

 

Investice nekonvenčního cash flow se projevuje změnami peněžního toku. Po počátečním výdajovém období může nastat příjmové období, ovšem v průběhu projektu může z různých důvodů dojít opět k dalšímu výdajovému období.

Například nutné rekultivační práce po skončení těžby nebo nutná údržba zařízení po určitém období provozu, která může způsobit jednorázové investice nebo snížení příjmů. Průběh nekonvenčních peněžních toků je pak možno znázornit například v této formě (-+-+).“2

 

Fáze investičního procesu a jejich vzájemná návaznost

 

Úspěšnost celého průběhu investičního procesu závisí mimo jiné na kvalitě propojenosti jednotlivých fází. Proces můžeme rozdělit do těchto etap: předinvestiční fáze, vlastní investiční fáze, provozní fáze a fáze ukončení.

 

Předinvestiční fáze

Identifikace projektů, čili identifikace investičních příležitostí podle zpracovaných informací o podnikatelských příležitostech. Tato fáze obsahuje podrobné zmapování podmínek pro investování. Je nutno dobře znát normativní podmínky, tzn. legislativu, doporučené normy, ale především je nutno podrobně analyzovat odvětví, do kterého chceme investovat (hlavní skupiny na trhu, konkurence, odběratelé, dodavatelé, atd.). Neustálým sledováním a analyzováním podnikatelského prostředí jsou získávány nové podněty pro investiční příležitosti. Tvorba projektů vychází teda z průběžného sledování situace na trhu.

 

Předběžný výběr

Pokud si podnik vytvoří určité portfolio projektů, které se z hlediska strategie jeví pro podnik zajímavé, dochází k předběžnému výběru investičních projektů. Zpracovává se předběžná ekonomicko-technická studie.

 

Studie proveditelnosti neboli Feasibility Study je již podrobně zpracovaným projektem, který investorům poskytuje potřebné informace. Studie vypracovávají odborníci složení ze všech potřebých oblastí.

 

Feasibility Study by měla obsahovat: souhrnný přehled vstupů a výstupů, zdůvodnění a vývoj projektu, kapacitu trhu a produkce, materiálové vstup, lokalizaci prostředí, technický projekt, počet pracovních sil, organizační projekt, časový harmonogram, finanční a ekonomické vyhodnocení projektu.“3

 

Obecně a komplexně zpracovanou metodikou pro zpracovávání investičních projektů je UNIDO (United Nations Investment and Development Organization). Zachycuje jednotlivé finanční veličiny jako strukturu majetku a zdrojů, finanční toky a ziskovost. Zároveň uvádí jednotlivé kroky od určení nákladů a tržeb, potřeb kapitálu, způsobu financování, sestavení základních výkazů, až po kritéria hodnocení úspěšnosti projektu.

 

Finanční analýzy jsou následně používány jako podklad pro instituce a společnosti, které by se na financování projektu mohli spolupodílet.

Pokud jsou však v projektu nalazeny nedostatky vedoucí k neproveditelnosti investičního záměru, je projekt zamítnut.

 

Investiční fáze

Tuto fázi tvoří investování do vlastní realizace, čili uvedení do provozu.

 

Základní etapy této fáze zpravidla tvoří: zpracování úvodní projektové dokumentace, zpracování realizační projektové dokumentace, rozhodnutí o zahájení výstavby, realizace výstavby, zkušební provoz a uvedení do provozu.“4

 

Během investiční fáze je nutno získat finanční prostředky a vytvořit projektový tým.

 

Rozhodnutí o financování investic

Po přijetí investičního rozhodnutí je uvažováno z jakých zdrojů bude projekt financován. Pro životaschopnost a efektivnost projektu je rozhodnutí finanční otázky velmi důležité.

 

Struktura financování projektu by měla být navržena tak, aby byla zajištěna stabilita financování projektu s co nejnižšími náklady kapitálu vynaloženými na tyto zdroje.“5

 

Financování investice můžeme rozdělit do dvou základních zdrojů.

a) Vlastní zdroje

  • interní zdroje (nerozdělený zisk, odpisy, změna čistého pracovního kapitálu)

  • externí zdroje (vklady vlastníků, dotace, dary)

b) Cizí zdroje

  • pouze externí zdroje (investiční úvěry, provozní úvěry, dodavatelské úvěry, emitované dluhopisy, leasing, směnky)

 

O samofinancování hovoříme tehdy, pokud jsou pro financování použity pouze interní zdroje. Tím nevznikají náklady na externí kapitál, firma se nezadlužuje. Z interních zdrojů firma financuje investiční projekt, pokud vlastní výrobní činností podniku vznikne dostatek finančních prostředků.

 

Cizí zdroje jsou využívány především ve formě bankovních úvěrů. Pro dosažení takového úvěru je nutno předložit bance podrobný podnikatelský záměr a předběžný rozpočet. Samozřejmě ani tyto podklady nejsou zárukou, že podnik úvěr dostane. Firma musí odůvodnit účel půjčky, dát záruky pro případ, že podnik se stane insolventním, tzn. ručit aktivy podniku nebo osobním majetkem.

 

Specifickým způsobem financování může být tzv. projektové financování. V tomto případě se na financování projektu podílí více subjektů (banky, státní úřady, dodavatelé), což zaručuje diverzifikaci rizika. Projektové financování je typické pro realizaci velmi rozsáhlých, komplexních a finančně náročných investičních projektů.“6

 

Provozní fáze

Během tohoto období jsou již produkovány výrobky či služby. O ekonomické efektivnosti investice vlastně rozhodují finanční toky, které jsou v tomto období generovány a jejichž výše by měla převyšovat investiční výdaje.

Podnik vynakládá snahu minimalizovat provozní náklady, optimalizovat pracovní zatížení, identifikovat možnosti rozšíření projektu s ohledem na jeho potenciál, identifikovat „morální“ zastaralost případně nedostatečnou efektivitu určitých částí projektu.


 

Závěrečná a likvidační fáze

Proces ukončení s sebou nese nejen zastavení výroby, ale také činnosti s tím spojené. Prodej majektu, zásob, demontáž, sanace lokality apod.

Tzv. likvidační hodnoda projektu vznikne rozdílem mezi investičními příjmy a výdaji. Tato položka je součástí cash flow v posledním účetním období života projektu.

 

Hodnocení projektu

Pro správné hodnocení investičních projektů se používají různé hodnotící kritéria. Samozřejmě se porovnávají investiční výdaje s příjmy z investice.

Kritéria pro hodnocení investic jsou výnosnost, rizikovost a doba splacení.

 

Hodnocení vychází z porovnání výchozího stavu, tedy situace, v níž by nedošlo k realizaci investice a cílového stavu s dopady realizace investice. Efekty realizace investice jsou stanoveny na změnovém principu, což znamená, že jsou vyvozovány z rozdílu těchto stavů.“7

 

Pro hodnocení efektivnosti investic se v praxi používá několika metod. Rozdělují se na dva základní typy, na metody statické a dynamické. Rozdíl mezi těmito dvěmi kritérii spočívá v zohledňování faktoru času. Statistické metody nepřihlíží k působení faktoru času a vychází z nominálních hodnot. U dynamických metod je zohledňován faktor času, diskontují se budoucí příjmy a výdaje, tzn. že budoucí hodnoty se přepočítávají na hodnotu současnou.

 

Statické metody

Nepřihlíží k působení faktoru času, provádí se u investic s krátkou dobou životnosti (např. jednorázová koupě fixního majetku).

  • metoda doby splacení

  • metoda návratnosti investice

Dynamické metody

Přihlíží k působení faktoru času, provádí se u většiny investic, delší doba pořízení investice, delší životnost

  • čistá současná hodnota (Net Present Value Of Investment - NPV)

  • diskondovaná doba úhrady (Payback Method - PM)

  • vnitřní výnosové procento (Internal Rate Of Return – IRR)

  • index ziskovosti (Profitability Index – PI)

 

 

Riziko a inflace v investičním rozhodování

Analýza a hodnocení rizikovosti investičních projektů probíhá v etapách. Začíná identifikací kritických faktorů vypracováním analýzy citlivosti projektu.
Stanoví se bod zvratu ve zlovené analýze, tedy od jakého objemu produkce se projekt stává výnosným. Rizika se definují pomocí odhadů či různých statistických metod a následně se stanovují způsoby snížení rizika, kupř. pomocí úpravy diskontní sazby. Pro riskantnější varianty se volí vyšší úroková míra, která více snižuje očekávané peněžní příjmy.


 

V propočtech efektivnosti investic se projevuje také inflační vývoj cen. Pokud stoupá úroková míra, snižuje se předpokládaná efektivnost kapitálových výdajů. Při vyšších stupních inflace je nutno brát její vliv v úvahu a to jak při výpočtech, tak při interpretaci výsledků.

Ve většině finančně-investičních propočtů do 60. let nebyla míra inflace zvažována. Bylo tomu tak proto, že roční míry inflace byly relativně nízké (s výjimkou 2. světové války) a většinou se pohybovaly hluboko pod 5 %. Během 60. zejména 70. let se ve většině západních zemí růst cen podstatně změnil. Větší tempo inflace mělo za následek, že v propočtech efektivnosti investičních projektů bylo nutné začít zohledňovat i růst cen.“8

Vlivem inflace dochází během provozu investice k růstu různých druhů nákladů - cen spotřebovaných materiálů, růst mzdových nákladů apod. Tím se mění očekávané peněžní příjmy z investice.

Je zřejmé, že i při meziroční inflaci, např. 3 % u investice s desetiletou životností, je kumulativní efekt inflace velice výrazný.“9

 

 

 


 

Závěr

Modernizační, restrukturalizační, inovační kroky jsou tržní ekonomice potřebné k udržení konkurenceschopnosti. Velké podniky k dané problematice přistupují profesionálním a zodpovědným způsobem, neboť vědí, že investování s sebou nese určitá rizika. Komplexním přístupem v posuzování investičních záměrů se snaží definovaná rizika minimalizovat. Provádění matematických a statistických propočtů, ve kterých se počítá s vlivem inflace bývají základem úspěšného investování.


 

Problémy s investičním rozhodováním však mohou mít ve větší míře menší podniky, které nedostatečně využívají vhodné posuzovací metody a svá investiční rozhodnutí činí spíše na základě intuicí. Podcenění této problematiky ovšem může vést k neblahým důsledkům.


 

Investiční rozhodování tvoří jedno z nejdůležitějších manažerských rozhodnutí vůbec, a proto vyžaduje vysoce sofistikované přístupy a metody, které je potřebné dodržovat, aby podnik mohl své potenciály dále rozvíjet. Jsou základem úspěšného investování.


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 

Seznam použitých zdrojů:

 

  • DLUHOŠOVÁ, Dana, Finanční řízení a rozhodování podniku, Ekopress, Praha 2008.

 

 

1MAREK, Petr, Investiční proces v rámci restrukturalizace podniku, s. 1, 2003, online, 10.3.2010, dostupné na www: http://www.cs-project.cz/prilohy/publikace/autoreferat.pdf.

2DLUHOŠOVÁ, Dana, Finanční řízení a rozhodování podniku, Ekopress, Praha 2008, s. 120.

3DLUHOŠOVÁ, Dana, Finanční řízení a rozhodování podniku, Ekopress, Praha 2008, s. 121.

4DLUHOŠOVÁ, Dana, Finanční řízení a rozhodování podniku, Ekopress, Praha 2008, s. 121.

5Tamtéž, s. 123.

6DLUHOŠOVÁ, Dana, Finanční řízení a rozhodování podniku, Ekopress, Praha 2008, s. 124.

7DLUHOŠOVÁ, Dana, Finanční řízení a rozhodování podniku, Ekopress, Praha 2008, s. 124.

8POĽAŠKO, Lukáš, MARTÍNKOVÁ, Vendula, Investiční rozhodování (vliv inflace a rizika), 2004, online, 14.3.2010, dostupné na www: http://www.myop.wz.cz/pdf/invroz.pdf.

9Tamtéž.

 

—————

Zpět