Finanční strategie (Mádrová)

07.06.2010 21:46

Studijní předmět: Finanční management II.

Téma: Finanční strategie a finanční politiky

 

 

 

Úvod - Co je podniková strategie

Mottem každé společnosti či podniku je či by měl být plán s vizí dosáhnout strategických cílů stanovených na počátku každého podnikání případně na počátku každého startovacího období. Aby jich bylo možné dosáhnout, je nutné nalézt určitou optimální rovnováhu mezi náklady a výnosy tak, aby podnik co nejvíce spěl k posunům křivky produktivity směrem vzhůru a výnosům z nich následně odvozených ve vztahu k snižování nákladů. K tomu všemu slouží finanční strategie, která hledá maximální efektivitu mezi kontrolními mechanismy, výkonností společnosti a snižováním nákladů na finanční operace. Finanční strategii můžeme přirovnat k „přeměně housenky v krásného motýla“ tzn. stanovená vize za účelem přeměny na plán a strategii s cílem úspěšné realizace.

Úloha podnikových financí a jejich řízení (tj. úloha finančního managementu) v posledních letech ve světě nesmírně vzrostla. Dříve bylo jejich úkolem pouze zajistit peníze na výrobu a prodej výrobků, které určili marketingoví pracovníci a jejichž způsob výroby určili výrobní manažeři. V současné době finanční manažeři koordinují a řídí celý rozhodovací proces a většinou mají za něj i přímou odpovědnost.“1 Takováto hierarchie podnikání má výhody v tom, že celý proces strategie je pod dohledem těch stejných manažerských pracovníků od počátku až do konce. „V odborné literatuře se pojem strategie - z řeckého strategos, generál - zpravidla charakterizuje jako základní představa nebo plán činností zaměřený na to, jakou cestou budou dosaženy firemní strategické cíle.“2 Jakákoliv strategie má pak smysl pouze v tom případě, pokud je chápána plošně, tedy stane se součástí chování celého podniku či společnosti, tedy zahrnuje zaměstnance, dodavatelské subjekty, partnery aj. Naše strategie bude především aplikována na podnik, tedy konkrétně na podnikovou strategii, jež má za cíl směřovat a v rámci ní „vytyčovat základní cíle, kterých má být v budoucnu dosaženo“. 3 Klíčové faktory, které mají vliv na koncepci podnikové strategie jsou především „názory a záměry vlastníků a očekávání ostatních „stakeholders4, prostředí, ve kterém podnik či společnost působ a širší situace samotného podniku“.5

Hierarchie podnikových strategií

Jedná se o schéma nadřazenosti, podřazenosti, postupů a kroků ve strategickém plánovacím procesu. Metodický návod postupu a pořadí nabízí následující příklad viz. schéma.

 

Strategie Klíčová strategická Faktory ovlivňující

rozhodování rozhodování

Jaké podnikání? Poslání společnosti,

Co získat, čeho se její vnitřní faktory,

Corporate zbavit? Kam podnikatelské

Investovat? prostředí

 

Jaké jsou Ekonomika a stav

Strategické cíle a trhu, konkurence,

Business formy vývoj technologií

Konkurenčního boje atd.

 

 

Jak naplňovat Nadřazené

Business strategií strategické cíle,

Functional specifickými disponibilní zdroje

činnostmi technologie atd.

 

Obr.č.1. Obsahové vymezení finanční strategie

 

Při tvorbě podnikové strategie je nutno podtrhnout a vyzdvihnout vrcholovou firemní strategii (Corporate), která má na starost základní podnikatelská rozhodnutí dle preferencí, zájmů a priorit v čem podnikat a jakým způsobem.

Dále na ni navazuje obchodní (business) pro jednotlivé obchodní jednotky (Strategic Business Unit – SBU) a pro jednotlivé obchodní strategie jsou vytvořeny samostatné funkční strategie.“6

 

Alternativy Vývoj

rozvoje prostředí

 

 

Předpoklad Strategie Východiska Strategický plán

Investičního technologické podnikové společnosti

Rozvoje rozvoje strategie

 

Předpoklad Strategie

Potřeby a Finanční divize A

Strategie užití fín. Strategie

společ. prostředků Strategie

divize B

Předpokláda- Personální

- vize ný personál. strategie Strategie

- mise rozvoj divize C

- SWOT

 

- cíle Marketing. Obchodní Podnikatelské

plány vč. strategie záměry

analýzy trhu

Strategie

Řízení,

organizace a

kontroly

 

Obr.č.2 Schéma tvorby podnikové strategie

 

Proč je podniková strategie v současnosti natolik významná?

V období krize a úpadku podniků, snížení odbytu a poklesu poptávky se především jedná o systém jak zajistit v podnikání výhody potřebné pro zvýšení konkurenceschopnosti na základě jasně definovaných vizí a misí daného subjektu. „Dobře formulovaná vize a mise má v podniku plnit dvě základní funkce, stanovuje představu, kam podnik směřuje a sjednocuje chování všech částí podniku při realizaci úkolů.“7

Na základě tohoto vyhodnocení vzniká strategická analýza, která má za úkol vyhodnotit nashromážděné informace z jednotlivých divizí a útvarů ve „formě požadavků a předpokladů budoucího vývoje.

Základními typy funkčních strategií jsou :

    • marketingová strategie

    • výrobková a technologická strategie

    • finanční strategie

    • personální strategie

    • investiční strategie

    • strategie v oblasti řízení“8

 

Finanční strategie

Finanční strategie, ač je samostatným odvětvím a typem jedné z funkčních strategií, je nedílnou součástí všech strategií, které jsou v daném subjektu či podniku stanoveny. Má specifickou roli a zasahuje jak do firemní strategie tak do obchodní strategie. Na příkladu jasně uvidíme, že je nutné s finanční strategií nutně počítat. S volbou právní formy subjektu a předmětu činnosti souvisí finanční aspekty jako je výše vstupního základního kapitálu, náklady na činnost, úroveň zdanění a jiné. V případě obchodní strategie se zase jedná o míru investic, struktury aktiv, pravidla pro řízení nákladů aj. A zde je nutné si finanční strategii představit „jako relativně ucelený a navzájem propojený soubor strategických finančních cílů, kritérií a pravidel, která tvoří základ takového plánování“. 9

Formulace strategických finančních cílů

Podmíněné a navzájem provázané strategické cíle jsou hlavním obsahem a podstatou strategie, která je nedílnou součástí vize u vedení podniku a je chápána za zásadní cestu vedoucí k jejich skutečnému naplnění. „Stupeň dosažení cílů patří k nejdůležitějším kritériím hodnocení činnosti podniku.

Požadované vlastnosti cílů vyjadřuje slovní souhra písmen „SMART, kde jednotlivá písmena vyjadřují požadavky vlastností cílů.

      • S = stimulating, stimulace k dosažení co nejlepších výsledků

      • M = measurable, měřitelnost dosažení či nedosažení cíle

      • A = acceptable, akceptovatelnost ze strany těch, kdo je bude plnit

      • R = realistic, reálnost navržených cílů

      • T = timed, cíle by měly být určeny v čase.“10

Neměli bychom zároveň opomenout na definici prvků shodných pro budování každé ze strategických cílů, jako je obsah, rozsah, oblast a cílová lhůta.

Složky finanční strategie

Existuje dvě základní pojetí a roviny finanční strategie a to je obecná rovina a organizační.

Do obecné složky řadíme tyto“hlavní typy finančních politik:

  1. investiční politika zaměřená na efektivnost

  2. politika v oblasti financování podnikových aktivit

  3. politika v oblasti řízení pohledávek a závazků

  4. politika v oblasti řízení zásob

  5. politika v oblasti řízení hotovosti

  6. politika nakládání s výsledkem hospodaření

  7. politika v oblasti řízení nákladů a zisků.“11

 

Organizační složky zahrnují zejména „koncepční rámec a organizaci účetního systému, řešení právních vztahů, politiku v oblastí informačních výstupů, daňovou politiku a vzdělávací“.12

Obecné složky Organizační složky

Investice Rozdělování výsledku Účetní informační

hospodaření Organizace ÚIS

Interní a externí zdroje Kontrolní mechanismy

financování Právní vztahy

Řízení pohledávek a Finanční strategie Daně

závazků Informační výstupy pro

Finanční aspekty řízení třetí osoby

zásob Systém vzdělávání

Řízení hotovosti Řízení nákladů a zisku

 

Obr.č.3. Obsahové vymezení finanční strategie

 

Obecné složky finanční strategie (finanční politiky)

Investiční politika

Základní podstatou investiční politiky je investování a rozhodování. A to především do dlouhodobého nehmotného (software, databáze..), hmotného (pozemky, budovy) nebo finančního majetku (cenné papíry, volné akcie apod). „K hlavním problémům investičního rozhodování patří: kolik a kdy investovat, do čeho investovat.“13 Faktory, které ovlivňují tyto investiční rozhodnutí jsou především očekávání a budoucí dopady, které jsou mnohdy složitě předvídatelná.

Politika v oblasti interního a externího financování

Základnou této politiky je zajištění finančních prostředků a to z interních a externích zdrojů. I přes vlastní kapitál podniku se často podnik uchyluje ke krokům cizích půjček, s jejichž pomocí zvyšuje výkonnost vlastního kapitálu. Tento krok můžeme pojmenovat jako externí zdroj s těmito hlavními typy: „akcie, podíly, obligace, dlouhodobé úvěry finančních institucí, a úvěry dodavatelské, finanční leasing, finanční podpora státu a ostatní.

Podstata interních zdrojů tkví ve zdrojích jako jsou odpisy, nerozdělený zisk, finanční rezervy“.14

Externí zadlužení může mít několikero výhod za předpokladu přiměřeného rozsahu. Pokud dochází k pozitivnímu efektu převyšujících výnosů z použití cizích zdrojů, funguje zde tzn. efekt finanční páky. Cizí kapitál zvyšuje růst vlastního kapitálu. Další výhodou je přidaná hodnota podniku nebo rychlejší růst na trhu a upevňování pozice konkurenceschopnosti. Příkladem mohou být „nové moderní technologie, které umožní podniku prodávat firemní produkty s vyšší přidanou hodnotou.

Řízení čistého pracovního kapitálu

Čistý pracovní kapitál (určený pro financování běžných provozních potřeb podniku ) je definován jako rozdíl mezi krátkodobým oběžným majetkem a krátkodobými závazky. Vnitřně se tedy řízení čistého pracovního kapitálu člení na řízení těchto hlavních oblastí:

 

  1. zásoby (materiál, zboží, výrobky)

  2. pohledávky (z obchodního styku)

  3. peněžní prostředky

  4. krátkodobé závazky

Klíčovým pojmem je pak hotovostní cyklus přeměny materiálových vstupů přes pohledávky až k pohotovým finančním prostředkům.“ 15

 

Nakládání s výsledkem hospodaření

Odpovídajícím ekvivalentem v odborné literatuře je dividendová politika. Tato nám sděluje u daného podniku nastavená pravidla a způsoby pro vyplácení dividend. Tato dividenda (u akciové společnosti) a jejich výplata je pouze jednou z celkové politiky nakládání s výsledkem hospodaření. Jedná se o ziskovost a její spravedlivé rozdělení.

Některé podniky provádějí pravidelné výplaty, další reinvestují a tím samozřejmě zpomalují chod podniku, zisky se snižují, což podnikatelé nevidí rádi.

Existuje i třetí varianta a to, že část dividend je vyplacena a část zadržena – stává se tak součástí vlastního kapitálu. Tedy podstatné je „rozhodování o rozdělení podnikového výsledku hospodaření za dané účetní období po zdanění (EAT _ earnings after Tax)“16 jedním z výše uvedených způsobů. Pokud dochází k zadržení zisku částečně či úplně, podnik dané finance využije jako jeden ze zdrojů svého financování a to následovně:

    • převodem do některého z fondů

    • zvýšením základního kapitálu,

    • převodem na účet nerozdělených zisků minulých let“17

 

Z důvodu mimořádné důležitosti této v otázce „manipulace“ s nerozděleným ziskem je nutné rozhodnutí valné hromady společnosti.

Další variantou jak naložit s výsledkem hospodaření je stav, kdy je daný subjekt nebo podnik ve ztrátě, finanční strategie nám pak nabízí i zde způsob jak postupovat v takovémto případě.

V praxi se využívají nejčastěji dva způsoby rozhodování:

    • úhrada celé ztráty, resp. její části z rezervního fondu,

    • převod ztráty na účet neuhrazených ztrát minulých.18

Řízení zisku a nákladů

Při řízení zisku a nákladů se můžeme opírat o řadu metod a způsobů řízení nákladů a zisku, s využitím modelů a analýz pro úspěšnou bilanci a stabilitu podniku.

Na pokles či růst tržeb z prodeje podnikových produktů (zboží, výrobků a služeb) mají vliv dva navzájem propojené faktory: množství (vyjádřené ve fyzických jednotkách) a prodejní cena.“19 Na růstu tržeb má vliv mnoho klíčových faktorů jako je např. marketingový mix, který zahrnuje propagaci, reklamní a jiné aktivity, nebo inovace, prodejní cena, zavedená klientela, postavení podniku na trhu a zejména pak průběh životního cyklu podniku, kdy nesmíme opomenout fázi možného „oživení“ a následného znovu návratu na vrchol cyklu.

 

Hlavním problémem řízení nákladů je aplikace kritéria:

    • Hospodárnost (vynakládání a spotřeba zdrojů dle principů předem stanovené finanční strategie, která využívá především racionality projevující se ve dvou formách a to forma úspornosti a výtěžnosti.)

    • Efektivnost (optimální míra spotřebovaných nákladů ve vztahu k získanému ekonomickému prospěchu).

 

Organizační složky finanční strategie

Koncepce účetního (ekonomického) informačního systému

 

Podnikové účetnictví je třeba chápat na úrovni politiky jako informační systém, který nám podává obraz o celkovém hospodaření a konkrétních stavech a výsledních hospodaření podniku v jednotlivých obdobích nebo celku.

Tyto informace jsou především určeny dvěma skupinám uživatelů a to vnitřním: managementu podniku a vnějším uživatelům: akcionářům – společníkům, bankám, státním orgánům, obchodním partnerům a dalším.

Ve vztahu k finančnímu účetnictví je základním úkolem účetní politiky volba, resp. konkretizace účetních metod (formy odpisů, leasing apod.).

Ve vztahu k manažerskému účetnictví je základním úkolem účetní politiky volba celkové koncepce a rozsahu této složky účetního systému.“20

Je třeba si vysvětlit rozdíl mezi finančním účetnictvím, které poskytuje pravdivé a reálné údaje s obsahem syntetických účtu a to vše zpracované dle zákona a manažerské účetnictví s úmyslem důvěrného externího přehledu určeného pro potřeby manažerů v podniku se zaměřením na kalkulované ceny, maximalizaci zisku s obsahem analytických účtů.

Právní vztahy finančního charakteru, externí informační výstupy

 

Corporate Governance21 je nepostradatelným prvkem finanční strategie. Správně přeložený výraz nás informuje o tom, že se jedná o vedení a kontrolu společnosti. „Jedná se o soubor právních a exekutivních metod a postupů, které zavazují především veřejně obchodovatelné společnosti udržovat vyvážený vztah mezi společností a těmi osobami, jež ji tvoří a zároveň zásady , které řeší úkoly vrcholového managementu a struktury kompetencí.“22

Typickým znakem Corporate Governance je fakt, že vložený kapitál je oddělen striktně od následného řízení podniku. Tedy vznikají dvě strany, kdy vlastníci pověřují vrcholový management řízením daného subjektu.

Obsah a náplň Corporate Governance tkví v rozvoji budoucích vlastnických vztahů, vztahů mezi zájmovými stranami a jejich oprávnění a pravomoce, uspořádání „statutárních orgánů společnosti a vývoj řízení správy společnosti“.23 Corporate Governance se snaží v souladu se Zásadami OECD (organizace pro hospodářskou spolupráci)24 pro správu společnosti řešit tyto dvě základní skupiny úkolů: „vztahy k zainteresovaným subjektům - finančního charakteru a procesy zveřejňování informací – ekonomického charakteru“.25

Dle zásad OECD je nutné brát v úvahu všechna práva zúčastněných stran, jak jsou respektována dle principů tržní ekonomiky a demokracie mezi 30ti nejrozvinutějšími členskými zeměmi. Máme především namysli právní vztahy mezi zaměstnanci a věřiteli, „podpora aktivní spolupráce mezi společností a zainteresovanými stranami při tvorbě bohatství a pracovních míst a podporovat udržitelnost finančně zdravých společností“.26

Správa společnosti – tedy organizační složka Corporate Governance má za úkol nejen chránit a respektovat obě strany právy plynoucí ze zákona, ale také v případě porušení dostát příslušného odškodnění. Motivovat obě strany k předpokládaným výkonům nastavenými mechanismy a především objektivně a plně informovat o výsledcích hospodaření dle předem nastavených pravidel.

Včas a přesně zveřejňovat všechny závažné záležitosti týkající se společnosti“27 by mělo patřit k zásadním úlohám a povinnostem správy společnosti.

 

Mezi důležité informace, které by měly patřit ke zveřejnění o stavu hospodaření a budoucích strategií jsou následující:

      • informace o finančních a provozních výsledcích společnosti,

      • cíle společnosti,

      • vlastnictví majoritního podílu a hlasovacích práv,

      • členové správní rady a klíčoví manažeři a jejich odměňování,

      • významné předvídatelné rizikové faktory,

      • významné problémy ve vztahu k zaměstnancům a dalším zainteresovaným stranám,

      • struktury a postupy správy a řízení“.28

 

Ještě před tím, než dojde ke zveřejnění stavu finanční situace o řízení společnosti, se musí vycházet z podkladů ověřování na základě auditorem provedené nezávislé kontroly roční účetní závěrky. Tato kontrola má za úkol potvrdit správnost předložených účetních výkazů, tak aby auditorův výrok byl v auditorské zprávě, což je standardizovaný, veřejně přístupný dokument, bez výhrad. Audit má povinnost provádět ze zákona akciová společnost, obchodní společnost a družstva, která musí splnit zákonem přesně daná kritéria. „Cílem auditu je zvýšení věrohodnosti účetních informací společností, které zveřejňují účetní závěrku a zajištění objektivních informací o způsobu, jimž byly finanční výkazy připraveny a předloženy.29 Jejich úkol nespočívá ve stoprocentní garanci, že účetnictví je naprosto správné, ale účelem je kvalita a spolehlivost předložených informací.

Následně předložená zpráva auditorem vedení společnosti by měla být základním stavebním kamenem, „v rozsahu a způsobu požadovaném uvedenou zásadou OECD“30, pro řádné, včasné a nákladově efektivní informování zainteresovaných subjektů o předem stanoveném obsahu informací. Na jehož základě pak dochází k uplatňování práv akcionářů a dalších příslušných stran subjektů jehož se to týká.

Daňová politika

Daňovou optimalizaci by měla patřit k jedněm z nejdůležitějších činností každé společnosti či podniku. Můžeme ji stručně charakterizovat jako možnost legálního, efektivního pro každou společnost či podnik žádanou „službu“ s maximálním využitím zákonem poskytovaných daňových úlev, státní podpory, odpisů, leasingových programů, podpory zaměstnavatele a správného úročení.. To vše tak, aby došlo k minimalizaci odvodových povinností vůči státu a dalším institucím bez toho, aniž by byla nějakým způsobem narušena „dobrá pověst“ podniku a její image. Ve zkratce se jedná o možnost takových účetních operací a úlev v rozsahu štítu zákonem nabídnutých „mantinelů“.

Základní rámec daňové politiky tvoří samozřejmě vnější právní a daňové zákonodárství určované zejména obchodně-právními předpisy (občanský a obchodní zákoník, devizový zákon, zákon o cenách atd.) daňovými předpisy (zákon o daních z příjmů, zákon o dani z přidané hodnoty atd.) a odvodovými předpisy (zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti).“31

V České republice proběhla v posledních dvou desetiletích řada daňových reforem a její daňová legislativa se přiblížila ekonomicky vyspělým zemím, především zemím Evropské unie. V případě dobře zvolené daňové strategie je možné podniku či danému subjektu ušetřit nemalé finanční prostředky. Díky těmto daňovým úsporám docílí podnik velice efektního podnikání a zvýšení jeho šancí na trhu.

Firemní daňová politika se soustředí především na „maximální využití zákonného prostoru pro regulérní snížení daňových a odvodových povinností“.32

Chyby podnikové daňové politiky

Mezi hlavní chyby podnikové daňové politiky je fakt, že malé a střední podniky se většinou zaměřují na krátkodobé finanční plánování podniku (na období do jednoho roku) vycházející z VZZ (výkaz zisků a ztrát), rozvahy a cash flow. Na tento systém samozřejmě navazuje způsob účtování a orientace pak na minimalizaci daňových odvodů i za cenu vykazování záporného nebo minimálního zisku podniku. Takovéto účetnictví pak dostatečně nemůže využít maximální daňové výhody, mezi něž patří odpočty, úroky, bonusy a odpisy. V případě vykazování ztráty nebo minimálního zisku, není podnik schopen konkurenceschopnosti a případného navýšení kapitálu ze strany cizích zdrojů, které by mu mohly dopomoci k lepší stabilitě, pozici na trhu a ziskovosti.

 

Závěr

 

 

V české ekonomice není jiného výrazu pro dosažení svých předem určených plánů než toho, který vychází ze slova stratég – generál ze starověkého Řecka, určený pro komplexní a ucelený soubor jasně stanovených vlastností a charakteristik za účelem dosažení svého cíle, jako je pojem strategie. Graficky bychom tento pojem mohli vyznačit jako šipka vedena jedním směrem s viditelným počátkem, ubírajícím se za plněním stanovených úkolů. V dnešní době moderní trend s přívlastkem úspěšného následování předem vytýčených cílů, plánů a směru ubírající se s jasnou vizí vpřed do budoucna. Pokud hovoříme o podnikové strategii tzn. základních podnikatelských rozhodnutí, vycházejme především z obsahů a naformulování obchodní a funkční strategie.

Finanční strategie je pak nedílnou součástí jakékoliv firemní strategie s určujícími determinačními vazbami v návaznosti na stav zásob, závazků a pohledávek, aktivit podniku a celkových výsledků hospodaření.

Každá strategie v podniku je pak součástí uceleného programu priorit s počátečním vymezením cíle podniku, jež se snaží na své cestě dosáhnout. A to vždy o jeden krok dříve než ostatní. Jen tak je zajištěna úspěšnost a prvenství na trhu.

Základními složkami finanční strategie jsou složky obecné a organizační s jasným vymezením hlavních charakteristik.

Pokud se podnik jakýmkoliv způsobem odkloní od své strategie, náprava škod je vždy znatelná a obtížná. Pouze ti, kteří mají nejen teoreticky ale i prakticky krok za krokem určeny své finanční a další související typy politik, mohou konkurovat na trhu. Úspěšnost podnikové strategie je hodnocena zpětnou vazbou zákazníka konkrétní volbou a odběrem daných výrobků před konkurencí.

 

 

 

SEZNAM LITERATURY

LANDA, Martin; POLÁK, Michal. Ekonomické řízení podniku : Má podnik dostatečnou výkonnost?. 1. Brno : Computer Press, a.s., 2008 , 198. s.

 

Webové stránky:

www.wikipedia.cz

www.nb.vse.cz/~kubalek/odborne

1 [On-line],12.3.2010, dostupné na: http://nb.vse.cz/~kubalek/odborne/ostatni_publikace/modely_financni_analyzy.html

2 LANDA, Martin; POLÁK, Michal. Ekonomické řízení podniku : Má podnik dostatečnou výkonnost?. 1. Brno : Computer Press, a.s., 2008. 144 s.

3 Tamtéž, str. 143

4 Stakeholders – partneři v podnikání

5 LANDA, Martin; POLÁK, Michal. Ekonomické řízení podniku : Má podnik dostatečnou výkonnost?. 1. Brno : Computer Press, a.s., 2008, 143 s.

 

6 LANDA, Martin; POLÁK, Michal. Ekonomické řízení podniku : Má podnik dostatečnou výkonnost?. 1. Brno : Computer Press, a.s., 2008. 144 s.

7 Tamtéž, 145 s.

8 LANDA, Martin; POLÁK, Michal. Ekonomické řízení podniku : Má podnik dostatečnou výkonnost?. 1. Brno : Computer Press, a.s., 2008, str. 146

9 Tamtéž, str. 147

10 LANDA, Martin; POLÁK, Michal. Ekonomické řízení podniku : Má podnik dostatečnou výkonnost?. 1. Brno : Computer Press, a.s., 2008. 147 s.

11 Tamtéž, str. 148

12 Tamtéž, str. 149

13 LANDA, Martin; POLÁK, Michal. Ekonomické řízení podniku : Má podnik dostatečnou výkonnost?. 1. Brno : Computer Press, a.s., 2008, str. 149

14 Tamtéž, 150 s.

15 LANDA, Martin; POLÁK, Michal. Ekonomické řízení podniku : Má podnik dostatečnou výkonnost?. 1. Brno : Computer Press, a.s., 2008, 150 s.

16 Tamtéž, 151 s.

17 Tamtéž, 151 s.

18 LANDA, Martin; POLÁK, Michal. Ekonomické řízení podniku : Má podnik dostatečnou výkonnost?. 1. Brno : Computer Press, a.s., 2008, 152 s.

19 Tamtéž, 152 s.

 

 <

—————

Zpět